V roce 1898 vypukl v Žeranovicích požár, kterému padly za oběť 4 budovy. K požáru přijel rovněž na pomoc dobrovolný hasičský sbor z Mysločovic. Občané viděli na jedné straně přetrvávající bezmocnost a neorganizovanost místních a práci hasičů na straně druhé. A co víc, viděli i práci stříkačky, byť ruční, která však byla schopna přepravit vodu na místo požáru mnohem rychleji a ve větším množství než klasická vědra. Po požáru se tak začalo i v Žeranovicích čím dál více uvažovat o založení sboru dobrovolných hasičů. Následující měsíce byly obdobím příprav. Vůdčí osobou byl od samého počátku starosta obce - Antonín Smýkal st., č.p. 4. Dne 4. května 1900 byly schváleny obecním výborem v Žeranovicích stanovy sboru dobrovolných hasičů a 26. května povoluje CK místodržitelství v Bmě činnost sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích. Sbor byl zařazen do holešovské župy. Citujme z prvních několika paragrafů stanov nově vzniklého spolku: "Stanovy dobrovolného hasičského sboru v Žeranovidch. § 1. Účelem jednotky jest spořádané spoluúčinkování při nebezpečenství ohně a jiné živelní pohromě, aby zachráněn byl život a majetek občanů. § 2. Prostředky ku dosažení tohoto účelu jsou: a) pravidelně (veřejně i soukromě) pěstovaná cvičení ve stroji a tělocvik se zvláštním zřetelem na výkony hasičské b) výletní cvičení pochodová c) poučné i zábavné rozpravy a přednášky z oboru hasičstva a tělocviku d) poučování občanstva a pomáhání při pojišťování proti požáru e) slušné zábavy § 3. Aby se toho snadněji dosáhlo, zaveden bude ve sboru hasičském vojenský pořádek. " Již z několika prvních ustanovení je zřejmé, že od samého počátku bylo cílem nově vzniklé organizace zajištění pomoci druhým. Prostředky, které k tomu byly využívány byly kromě materiálního zabezpečení i cílené vzdělávání členů a vojenská kázeň. Zcela jistě velmi zajímavé prostředky z pohledu dnešní doby, ovšem netřeba pochybovat, že nezbytné, pro splnění úkolů, které před nově se tvořícím sborem stály. Jak již bylo zmíněno, stanovy schválil obecní výbor a současně se významní funkcionáři obce stávají i zakládajícími členy sboru. Byli to : Antonín Smýkal st., č.p. 4 - starosta obce Jan Konečný, č.p. 7 - radní Jan Janoch - člen výboru Josef Pav1íček - člen výboru František Andrýsek Kromě členů obecního výboru podepsali stanovy a stali se tak zakládajícími členy : Klimek Kryštof, Smýkal František, Doležel Jan, Páleníček František, Nesrsta Josef, Gibas Ján, Odstrčil Ján, Smýkal Josef, Kučera Jan, Přikryl František, Doležel František, Dokoupil Ján, Mičunek Ján, Dokopil Jan, Bartík Josef, Gořalík Jan, Šimčík Vincenc, Andrýsek Ján a Jakubík Josef. Z dochovaných dokumentů se lze domnívat, že většina zakládajících členů se stala, tak jak to stanovy umožňovaly, přispívajícími členy. První valná hromada a volby funkcionářů se konaly 8. července 1900. Prvním starostou sboru se stal starosta obce Antonín Smýkal st., jednatelem Konečný Jan a pokladníkem Pav1íček Josef. Po valné hromadě se začalo ihned s ustanovením "činného " /zásahového/ družstva a jeho materiálním zajištěním. 12. srpna 1900 bylo do sboru přijato dalších 29 mužů ve věku většinou 20 - 30 let, kteří tvořili "činné členstvo sboru". Náčelníkem sboru se stal Konečný Josef a ostatní členové byli zařazeni do funkcí jak předepisovaly stanovy, aby tak byla vytvořena organizace s patřičnou disciplínou schopná plnit stanovené úkoly. Zástupci náčelníka byli podnáčelnící, zbrojíř, trubači a četaři, kteří veleli družstvu stříkačníků, lezců a ochránců. V pozdějších letech bylo součástí jednotky i družstvo samaritní stráže se svým četařem. Současně s ustavením základních orgánů, bylo nezbytné sbor zabezpečit materiálně. Ještě v srpnu byla zakoupena od firmy Smékal v Čechách u Prostějova ruční stříkačka s příslušenstvím za 1200 K a 12.srpna, při vavřineckých hodech a přijímání nových členů se uskutečnilo za velkého zájmu občanů její svěcení. Kmotřenkou při svěcení byla paní Pavlíčková Karolína, č.p. 48. Vzhledem k tomu, že sbor neměl hasičskou zbrojnici, povolila tehdejší vrchnost její umístění v panském dvoře. Kromě toho bylo zakoupeno 225m hadic, 8m savic a uniformy a výzbroj pro jednotlivá družstva. Z dochovaných dokumentů je vidět značný zájem občanů o rozvoj sboru i určitá hrdost těch, kteří ve sboru mohli působit. Proto to jsou zejména členové sboru a někteří další příznivci, kteří finančně pokrývají nemalou část nezbytných výdajů. I tak sbor končí první rok svého působení s dluhem 3055,36 K. Ne všichni členové jsou ale schopni akceptovat požadavky, které vnitřní řád vyžadoval. Dochází k postupné obměně členské základny, nutno však pododmout, že i tak celkový počet činných členů zůstává více méně stabilní. Není jistě bez zajímavosti, že členy nově zakládaných sborů v tomto období byli i občané z jiných, zpravidla okolních vesnic, kde sbor zatím nepůsobil, a kteří později byli často zakládajícími členy sboru ve vlastní obci. Bylo tomu tak i v případě nově zakládaného sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích. V srpnu 1900 vstupuje do sboru místní občan Josef Odstrčil, který před tím působil dva roky ve sboru v Mysločovicích. Ve stejném období byli za členy sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích přijati František Cholasta a Štěpán Gába z Rackové, Jan Bartík z Horního Lapače a Alois Fuksa z Martinic. Prvního zásahu se dostalo sboru v lednu 1901, kdy se zúčastnil zásahu v obci Přílepy. Sbor se stává nedílnou součástí života obce a v řadě případů i život v obci ovlivňuje. V několika příštích letech zasahuje jak při požárech v místě, tak i okolních obcích Lechotice, Racková, Martinice, Přílepy). Na dlouhá léta patří k běžným činnostem sboru pořádání pravidelných "cvičení poplachových, pochodových i se stříkačkou", zajišťování nočních hlídek v obci v období žní a pořádání večerních škol pro své členy v zimních měsících. Pravidelně je odborná připravenost sboru , jak po teoretické tak i praktické stránce kontrolována pověřeným členem nadřízeného orgánu - župy. Můžeme tak číst v jednatelském protokolu z r. 1905: "sbor byl župním dozorcem pánem Fuksou přehlížen s pochvalným úspěchem ". Sbor je nedílnou součástí všech důležitých společenských akcí v obci jako jsou hody, slavnost Vzkříšení, významná životní jubilea, ale i pohřby svých členů nebo významných občanů. Velmi významnou částí činnosti sboru je pořádání kulturních akcí, které jsou hlavním zdrojem příjmů. Proto hned po založení sboru jsou pravidelně pořádány výlety a taneční zábavy o něco později se začíná rozvíjet, v pozdějších letech velice úspěšná, divadelní činnost. I zde je však sbor postaven před úkol materiálního zabezpečení (stoly, lavice, později jeviště, kulisy). Že to nebylo s příjmy v počátečních obdobích nijak valné, dosvědčuje např. záznam, kdy v roce 1905 je výtěžek z jedné ze zábav 14,07 K, "který byl ihned odevzdán spolkové pokladně". Tak jako v celé historii sboru je většina těchto zařízení pořizována iniciativně vlastními členy, pokud jsou nezbytné finanční prostředky, jedná se většinou o dary. Dokládá to i jeden z celé řady záznamů v jednatelské knize : ".., daroval zemřelý pan František Hradil ze Žeranovic při poslední vůli své zásoby jetele a sena ve prospěch sboru, za který byl utržen obnos 252 K 10h, kterýžto obnos jest vykázán v účtech. " Členové si však dobře uvědomovali, že prvořadou úlohou sboru je pomoc ostatním, zejména v případě ohně, který se i nadále pravidelně ohlašoval. Proto, kromě umořování dluhu, byly získané prostředky znovu investovány do zlepšení vybavení sboru. Tak byla v roce 1906 zakoupena berlovka a členové začali uvažovat o stavbě vlastní zbrojnice. Starostou sboru v tomto období byl Smýkal Antonín st., č.p.4, jako náčelníci Konečný Josef, č.p. 7, Andrýsek Ignác a Smýkal František, č.p.21. Druhé desetiletí sboru : Začátek druhého desetiletí sboru byl spojován s úsilím o vybudování vlastní zbrojnice. Se stavbou se započalo na jaře 1911 a při příležitosti župního sjezdu, který se konal v r. 1912 byla zbrojnice předána do používání. Následující období je však poznamenáno vypuknutím 1. světové války. Jen v průběhu roků 1914-15 odešlo na frontu 43 hasičů ve věku nad 18 let, mezi nimi i náčelník, František Smýkal ,č.p. 21, takže činnost sboru byla ochromena. V této situaci se stal po krátkém působení Josefa Potůčka náčelníkem Jan Gořalík, který cvičil s chlapci ve věku 15-18 let, aby alespoň základní funkce sboru byly zajištěny. I za těchto podmínek sbor dvakrát zasahoval při požárech panských stodol v obci. Druhá polovina roku 1918 přináší konec války a tím i opět návrat k předválečným aktivitám sboru, bohužel bez celé řady hasičů, kteří se z válečné vřavy nevrátili. I když příjmy sboru se v průběhu válečných let musely obejít bez příjmů z kulturních akcí a zábav, které se v tomto období nepořádaly, přesto je rok 1920 z hlediska hospodaření pro sbor vyjímečný. Poprvé od založení sboru, po dvaceti letech, byl splacen dluh a sbor končí rok s hotovostí 829,49 K. Významně se na splacení dluhu v tomto období podílí i finanční příspěvky obecního výboru. Starostou sboru po celou dobu tohoto složitého období byl Smýkal Ant. st., jako náčelníci se vystřídali Smýkal František, Plšek Josef, Gořalík Jan a Šimčík Stanislav. Dvacátá léta: V tomto období sbor slaví 25. výročí svého založení a jeho oceněním jsou i udělená hasičská vyznamenání pro starostu sboru Ant. Smýkala st. a náčelníka Josefa Gořalíka. Rok 1926 je pro sbor významný i tím, že poprvé od jeho založení jsou za členy sboru přijaty i ženy. Přihlásily se: Gábová Marie, Pešková Božena, Konečná Ludmila, Uličná Vilhelmína, Hradilová Anežka a Andrýsková Růžena. Sbor rozvíjel svoji činnost jak v oblasti výcviku a zásazích při požárech tak i v oblasti kulturní. Jen v roce 1925 pořádal sbor 3 zimní školy, 3 praktická cvičení (jedno se stříkačkou a dvě pořadová), 6 členů se zúčastnilo "Sjezdu hasičstva československého" v Brně. Byl uspořádán 1 ples, 1 zábava, 2 výlety a hrají se 2 divadla. Vzhledem k dobré fmanční situaci si sbor mohl dovolit i další investice do výzbroje. Postupně byly obnovovány uniformy, byly zakoupeny desítky metrů nových hadic, je pořízena stáloproudní berlovka a v r. 1927 za cenu 1000 Kč od firmy Bart a Frolík z Českých Budějovic i dvoukolový mechanický vysunovací žebř, schopný dosáhnout do výše až 8 m. V tomto období je založeno rovněž družstvo samaritní stráže, jehož četařem se stává Ignác Odstrčil. V příštích letech i desetiletích je v dokumentech sboru dokládána správnost tohoto rozhodnutí. Ročně bylo členy tohoto družstva ošetřeno několik desítek případů, a to zdaleka nejen při zásazích při požárech. Samaritní stráž byla pravidelně vzdělávána a stala se tak jedním z předchůdců budoucích samostatných zdravotnických spolků a organizací. Významného ocenění sboru se dostalo i tím, že jeden z jeho členů Smýkal Ant. ml., č.p. 4 , který byl členem sboru od r. 1901, byl zvolen župním náčelníkem župy XXVIII. holešovské a tuto funkci vykonával až do roku 1938. Starostou sboru byl i nadále Smýkal Ant. st., jako náčelníci Šimčík Stanislav, Šimčík Josef, Gořalík Josef, Gába Alois a Páleníček Josef. Založení sboru dobrovolných hasičů v Žeranovicích